PYL
Nový projekt uskupení PYL, který vzniká v koprodukci Terénu a Alfredu ve dvoře. Reality Surfing je vizuální performance, která divákům nabízí alternativní model soužití lidí a neživých entit. Objevuje nové vztahy mezi předměty denní potřeby skrze jejich materialitu a přítomnost ve společném prostoru, ve kterém objekty nabývají hodnoty rovnocenné s lidskými těly. Scénografie zde vytváří systém, který funguje podle svých vlastních pravidel. Slouží a vyžaduje servis; pohlcuje a vydává; jeho geometrie je nesmyslná stejně jako destruktivní pocity. Autorky zvou diváky k prožití alternativního modelu soužití lidí a neživých bytostí a k surfování do nové reality vytvořené ve spolupráci s houbami, pomeranči, stroji, duchy a dalšími nečekanými entitami.
Každý z nás si z dostupných věcí a znalostí sestavuje svůj vlastní malý svět, ochrannou zeď proti větru vystavěnou z náhodných fragmetů reality. Když zeď spadne, ocitáme se ve vyprahlé krajině, ve které se zřícené fragmenty spojují v nová stvoření. Přijmeme-li podmínky nového světa, můžeme zde surfovat od lepenkové krabice k delfíní ploutvi. Zažijeme okamžiky entropie a svobody, bez ohledu na to, zda jsme zavření, izolovaní od světa, nebo ve svém dobře známém prostředí.
Premiérová uvedení
Praha: 7. 10. 2021, Alfred ve dvoře
Brno: 18. 11. 2021, OC Dornych
Projekt vznikl ve spolupráci MOTUS – Alfred ve dvoře a Terén.
Účinkují: Světlana Silič, Maria Komarova
Hudba: Theresa Schrezenmeir
Produkce: Judita Císařová
Poděkování: Sodja Zupanc-Lotker, Tomáš Procházka, Lukáš Jiřička, Andrey Dabrakou, Cristina Maldonado, Michal Mitro, CEDIT
PYL (Světlana Silič, Maria Komarova, Anna Romanova, Theresa Schrezenmeir) je mezinárodní kolektiv umělkyň, které společně tvoří v oblasti postdramatického divadla, výtvarného umění, zvuku a intermedií. Jejich praxe zkoumá hranice antropocentrického vnímání v dialogu s objekty a ironickými pokusy o uchopení ne-lidského děje. Uplatňováním metod DIY, recyklace a principů kompilace skupina rozvíjí vlastní vizuální jazyk, který rozšiřuje významy scénografie daleko za hranice divadelního jeviště. Jejich díla posouvají kulturní kódy, kontexty a původ běžných věcí a zároveň proměňují předměty v bytosti a bytosti v předměty. Citlivost vůči každodennosti, sdílení okamžiků a osobních zkušeností nelineárním a hravým způsobem přenášejí na asociativní přístup skupiny k procesu coworkingu.
Sbírka žmolků Ondřeje Vavrečky a Michala Cába je nekonečný „film“ vytvořený za pomoci diaprojektoru s karuselem a čtyř nezávislých zasmyčkovaných zdrojů zvuku. Diapozitivy jsou průhledné a nesou na sobě sbírku žmolků, kterou autor za posledních pár let nasbíral ze svetrů, pupíků, ze zametání podlah a rohů šuplíků. A zvuk jsou žmolky slov, které je třeba napsat, aby se člověk zbavil drobků v hlavě. Je to tedy „film“ hygienický.
Ondřej Vavrečka je filmař, hudebník a umělec. Užívá příčných mýtopoetických metod k ohledávání světa a žití v něm. Mísí vážné polohy s humornými, každodennost s posvátností, vysoké s nízkým. Učí na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění.
Michal Cáb se převážně zabývá ____ improvizací, programováním __, zvukovými a __. Vystudoval a postgraduálně v ateliéru Tomáše _. Ve své umělecké i ___ praxi zkoumá zejména _ užívání __ jazyků a otevřeného _ jako základního vyjadřovacího ____ pro dnešního . Jeho nástrojovou ____ je ____ systém a programovací jazyk , jejichž možnosti využívá jak v , tak ____ kontextu. Realizoval řadu ____ pro divadelní __ i výstavních . Je __ otevřené livecodingové __ Kolektiv.