SVITAVA: TRASH PERIFERIE
„Transport situace, kde impulsy zvuků vyrážené do materiálů, způsobují rezonující a chvějící se obraz mimo projekční plátno. Světlo coby trigger aktivuje možná i texty Vtipných syntezátorů. Předměty poskytl postindustriální areál, který právě teď balancuje mezi užitečným smetištěm firem, domovem rostlin, živočichů a prašnou betonovou rezervací. Zatímco vágní terén opouští řidiči jeřábů, umělci přichází…”
Autoři: Tomáš Vtípil, Jiří Suchánek, Karolina Raimund, Matúš Stenko
SVITAVA vznikla jako spolek, který propojuje lidi z různých koutů světa i uměleckých, vědeckých a technologických odvětví. Sídlí v bývalé cementárně pod lomem Hády. Původní misí bylo přivážet do Brna znalosti a skrze pořádání workshopů postupně vytvářet místní komunitu praktikující “novo”mediální tvorbu. I skrze realizace a vývoj komplexních uměleckých děl hledá SVITAVA nové cesty a způsoby nehierarchizovaného vzdělávání v post digitální době. Od vzniku spolku v roce 2020 má za sebou ročník workshopů rozvíjející schopnosti nejen členů, ale i veřejnosti, v oblastech e-textilu, AI, radio kutilství, VR, výroby senzorů, učení softwarů a programovacích jazyků. Od druhého ročníku do současnosti se spolek zaměřuje na budování komunity způsobem společné tvorby. Věří, že jedinec zvládne hodně, ale odborně a lidsky kompetentní skupina, maximum. Doposud byly výsledkem spolupráce zvuková a VR instalace Archipartitura ve vile Tugendhat, kolaborativní projekt TRYCHTÝŘ a Festival SONDA v brněnském planetáriu. Pozvání do TERÉNU bere spolek jako další příležitost stmelit společenství a podělit se o svůj umělecký názor s veřejností.
Tomáš Vtípil bývá nejčastěji označován jako výrobce hluku, skladatel filmové a scénické hudby, performer. Často spolupracuje s nejrůznějšími hudebními uskupeními napříč hudebními žánry a jakkoli může tenhle výčet znít rozmanitě, všechno představuje objevování vnitřní jednoty.
Jiří Suchánek se zaměřuje na experimentování se zvukem, tvarem, světlem a technosférou v multimediálních instalacích ve veřejném prostoru i přírodních monumentech jako jsou např. jeskyně. Jako hudebník oživuje objekty skrze kódy. Ze soch tak vytváří nástroje pro sociální hru se sebou samým a publikem.
Karolina Raimund pracuje s hranicí designu, sociálního umění a portrétní fotografie. Její výstupy jsou hlubinné prožitky a rozpomínání na úkoly, které má na planetě Zemi vykonat.
Matúš Stenko sa pohybuje na pomezí interactive designu, grafického designu, animace a ilustrace.
Maria Komarova: Krɑjïnɑ V
„Někteří říkají, že nikde není lépe než doma. Jiní věří, že existují zaslíbené země nebo místa jako trhliny vně časoprostoru v rámci běžného světa. Můžeme do nich spadnout, a ocitneme se tak na hranici mezi dvěma nikde, jako na pobřeží bez vody a země ztracené mezi troskami po obou stranách. Tam se věci stávají silami a zvuky příběhy. Tam artefakty tančí s tvary krajin a nabízejí nápovědy, aniž by vytvářely hádanky. Co říkáte na valčík se spáleným kusem skály nebo něžné objetí s hrdlem lahvičky?”
Maria Komarova je interdisciplinární umělkyně, jejíž tvorba se pohybuje na pomezí performativního umění, scénografie, zvuku a instalace. Inscenováním a technickým přetvářením běžných předmětů Komarova zdůrazňuje zvukový a vizuální potenciál ne-lidského světa. Pracuje se zvukem jako performativním médiem a průběžně vyvíjí DIY elektroakustické objekty jež nechává dočasně obývat místa performancí a instalací.
Yann Leguay: 7 haikus for a turntable
„Při poslechu desky často přemýšlím, jestli je to opravdu gramofon, který desku otáčí kolem své osy, nebo jestli se nakonec deska vůbec nepohybuje a je to celá Země, která se otáčí pod ní? Série haiku pro gramofon, která se odvíjí v 7 dějstvích, je na pomezí aktivní instalace a zvukové performance, je okolnostním a pomíjivým experimentem na hranici absurdity a točící se kolem vinylové desky. Zásadní otázky se točí a otáčejí kolem našeho vztahu mezi celým vesmírem a tímto objektem.”
Yann Leguay se ve své tvorbě na pomezí konceptuálního umění a hudby zaměřuje na archeologii médií a zároveň rozvíjí kritické myšlení o technologickém vývoji. Na mezinárodní experimentální scéně působí od roku 2007, vystupoval na koncertech a festivalech jako Présence eléctronique v Paříží, Tsonami ve Valparaíso, Lisahatid v Reykjavíku, LUFF v Lausanne… Svůj formální výzkum pravidelně prezentuje na výstavách, např. v Mexiku, kam ho muzeum “ExTeresa Arte Actual” pozvalo na jeho první retrospektivu, a take na mnoha kolektivních výstavách, například Audiograft v Oxfordu, STUK v Lovani… Stojí také u zrodu nezávislého labelu Phonotopy, který nabízí konceptuální přístup k záznamovým médiím, a najdeme ho take na různých specializovaných labelech, jako jsou Vlek, ArtKillArt, Consumer Waste, Impulsive Habitat, Tanuki, TTT.