Mezinárodní sestava ansámblu není pevně daná, neboť se jedná o fluidní projekt, lze ale zmínit její aktuální složení. Patří do ní například Tomáš Knoflíček (Gurun Gurun) z Ostravy, Michal Zbořil (IQ+1, B4) z Přerova, Daniel Jakeš (Jasnovidec, Koroze) z Vysokých Tater, Ken Ganfield (PIO, The MoND) z Ames, Martin Nábělek (Boyse) z Banské Bystrice a Petr Vrba (Poisonous Frequencies, Banausoi) z Prahy. To, co spojuje všechny jmenované, je používání „organismického“ syntezátoru Lyra 8, který je pověstný svou netradiční architekturou. To, jak jednotlivé moduly v Lyře interagují mezi sebou, údajně odpovídá živé konverzaci. Ústřední náplní kolektivu je pak zkoumání možností spojení této specifické povahy nástroje a nekonvenčního kódování grafických partitur, které jsou otevřené různým způsobům legitimní hudební interpretace. Elektronický orchestr navíc plnohodnotně doplňuje trojice vizuálních umělkyň: Cristina Maldonado (MX), Keya Singh (IN) a Isa Juchniewicz (PL), která grafické partitury na scéně převádí do autorských 2D i 3D vizualizací.
Performance LyrArkestra+ Jan Steklík se koná ve spolupráci s platformou Terén a Domem umění, který se prezentaci díla Jana Steklíka dlouhodobě věnuje.V roce 2018 Dům umění uspořádal retrospektivní výstavu, která představila Jana Steklíka jako významnou postavu české výtvarné kultury druhé poloviny 20. století. Prezentace ukázala autorovo dílo, dosud kompletně nezpracované a nedoceněné, v jeho šíři a přesazích do dalších oborů, od informelních počátků, přes novátorské konceptuální postupy v kresbě, až k akčním či land artovým projektům. Pro tvorbu Steklíka je typický jak senzitivní vztah k materiálu, odvozený ze strukturálních počátků jeho práce, tak zájem o proces, performativitu či pomíjivost metafory. Jeho dílo se vyznačovalo specifickou citlivostí a básnickou poetikou. Humor v rovině absurdity dodával jeho tvorbě schopnost komunikovat s širokým publikem.