
Vstoupíme do krajiny. Naší mapou je skicák. Sledujeme stopy Pepy Beuyse. Nejdřív létal, pak ho sestřelili, ale uzdravil se, stal se umělcem a nosil klobouk. Dělal čáry a celý život se ptal, co je to umění. Co je to za jazyk, kterým spolu můžeme mluvit někde mimo rozumové chápání? Vzpouzí se, a přitom přitahuje a vábí, odkrývá neviditelné. Zrovna jako kouzla.
Robert Smolík a Veronika Vlková společně pohlíží na dílo a odkaz výtvarníka, performera, pedagoga a teoretika umění Josepha Beuyse. Jeho myšlení přineslo v 70. letech výrazný obrat ve vnímání umění jako součásti života každého člověka a způsobu, jak měnit svět. V záři blesku kombinuje situaci divadelního představení a výstavy s prvky seance, uzdravujícího rituálu či slavnosti umění a tvoření. Zve každého, kdo se nebojí umazat od bláta, do krajiny předmětů, které ukrývají zárodek proměny. V tichém rozhovoru tu Smolík a Vlková hledají možnosti obnovy našich vztahů k Zemi a jejím obyvatelům. Plynule tak jako autorská dvojice navazují na svoji předchozí spolupráci s Terénem na inscenaci Návštěva, která byla uvedena v Jižní Koreji, Mexiku, Finsku, Chorvatsku, Slovensku a na řadě tuzemských festivalů.