Věštění vykládá budoucnost s vírou, že ji lze zahlédnout. Nabízí ale jen fragmenty šifrovaných zpráv, náznaků či obrazů a nejčastěji zcela mylné přečtení sudby. Ocitá se v časoprostorovém ohnisku, v němž předešlé, současné i budoucí splývá v jedno. Obrysy budoucnosti zahlédnout nelze, ani tehdy, kdy už se v ní vlastně naplno ocitáme nebo nám vydává své poselství. Touha nahlédnutí budoucnosti se snoubí se vzýváním technologie. Ta v tomto duchu nabývá podoby kvazi-náboženství, v němž dochází k technologickému rozšiřování těla, vědomí a transformaci jedince. Chrámovou oponu trhá robotická ruka.
Každý systém dříve či později podléhá vlastnímu zhroucení. Tento konec může být tragický, náhlý, ale nikdy jedinečný. Odkazy nalézáme v jeskynních malbách, zkamenělých kostech, i ve vlastní buněčné paměti.
Čtvrtá opice Shizaru je poslední z moudrých opic známého buddhistického vyobrazení trojice opic se zakrytýma očima, ušima a ústy. Shizaru znázorňuje heslo „nečiním zlo“, ale na obrazech či sochách většinou chybí. Zlo, které konáme, sami nevidíme, jelikož si tak jako známější opice Mizaru a Kikazaru zacpáváme oči i uši.
Handa Gote Research & Development se věnuje experimentování s dramaturgií, začleňování nedivadelních prvků do své práce a vývojem vlastního pojetí post-dramatického a post-spektakulárního divadla. Dlouhodobě se inspiruje vědou a technikou. Skupina provádí kontinuální výzkum divadelní řeči, laboratorní práci v oboru zvukového a světelného designu, při současném zpochybňování výše zmíněných disciplín.