LyrArkestra+ Jan Steklík
Experimentální kolektiv LyrArkestra+ se opírá o kromobyčejný syntezátor Lyra 8, který v tomto případě slouží novému konceptu interpretace grafických partitur primárně českých a slovenských autorů. Ty jsou nejen zvukově posouvány pomocí moderních elektronických nástrojů, ale organicky je také zapojena jejich výtvarná rovina, která je aktualizována novými i starými médii. Mnohdy desítky let stará díla tak ožívají v nové podobě, adaptované pro současné publikum. LyrArkestra+ si po úvodní fázi svého fungování, kdy interpretoval díla Milana Adamčiaka, zvolil k interpretaci grafické partitury bytostného kreslíře Jana Steklíka (1938–2017).
Mezinárodní sestava ansámblu není pevně daná, neboť se jedná o fluidní projekt, lze ale zmínit její aktuální složení. Patří do ní například Tomáš Knoflíček (Gurun Gurun) z Ostravy, Michal Zbořil (IQ+1, B4) z Přerova, Daniel Jakeš (Jasnovidec, Koroze) z Vysokých Tater, Ken Ganfield (PIO, The MoND) z Ames, Martin Nábělek (Boyse) z Banské Bystrice a Petr Vrba (Poisonous Frequencies, Banausoi) z Prahy. To, co spojuje všechny jmenované, je používání „organismického“ syntezátoru Lyra 8, který je pověstný svou netradiční architekturou. To, jak jednotlivé moduly v Lyře interagují mezi sebou, údajně odpovídá živé konverzaci. Ústřední náplní kolektivu je pak zkoumání možností spojení této specifické povahy nástroje a nekonvenčního kódování grafických partitur, které jsou otevřené různým způsobům legitimní hudební interpretace. Elektronický orchestr navíc plnohodnotně doplňuje trojice vizuálních umělkyň – Cristina Maldonado (MX), Keya Singh (IN) a Isa Juchniewicz (PL), která převádí grafické partitury do dynamické vizuální instalace v prostoru.
Performance LyrArkestra+ Jan Steklík se koná ve spolupráci s platformou Terén a Domem umění města Brna, který se prezentaci díla Jana Steklíka dlouhodobě věnuje. V roce 2018 Dům umění uspořádal retrospektivní výstavu, která představila Jana Steklíka jako významnou postavu české výtvarné kultury druhé poloviny 20. století. Prezentace ukázala autorovo dílo, dosud kompletně nezpracované a nedoceněné, v jeho šíři a přesazích do dalších oborů, od informelních počátků, přes novátorské konceptuální postupy v kresbě, až k akčním či land artovým projektům. Pro tvorbu Steklíka je typický jak senzitivní vztah k materiálu, odvozený ze strukturálních počátků jeho práce, tak zájem o proces, performativitu či pomíjivost metafory. Jeho dílo se vyznačovalo specifickou citlivostí a básnickou poetikou. Humor v rovině absurdity dodával jeho tvorbě schopnost komunikovat s širokým publikem.