SEDM SKLADEB V SEDMI HOTELECH / SEVEN COMPOSITIONS IN SEVEN HOTELS
Co nás nezabije, to nás posílí. Tak znělo motto deváté sezóny BCO s podtitulem Devátá vlna. To jsme ale netušili, jak obrovská nejistota a zkouška nás teprve čeká. Po neustálém odkládání a překládání připravených koncertů jsem se rozhodli celou slavnostní desátou sezónu s podtitulem We Are the World o rok odložit. Karanténní rok ale existuje, nezmizí jako hodina při přechodu z letního na zimní čas, a tak se jej snažíme smysluplně naplnit. Protože jsme orchestr a smyslem orchestru je sloužit hudbě a jejím posluchačům, vydali jsem se na hudební služební cestu a moc prosíme, nerušit!
Co se asi odehrává za dveřmi hotelových pokojů, na jejichž klice se nenuceně pohupuje cedulka s nápisem „Prosím nerušit“? Čeká nás po otevření setkání s některým ze sedmi smrtelných hříchů, či naopak bychom dveřmi vstoupili do blízkosti sedmi divů světa, nebo snad by se nám otevírala jiná, nečekaná překvapení? Co se za dveřmi skrývá na počátku jednadvacátého roku jednadvacátého století tušíme bohužel všichni, prázdný, studený pokoj, jenž může být zabydlen pouze a výhradně osamoceným obchodním cestujícím, ve službách korporací putujícím od města k městu.
Nápis „Prosím, nerušit“ však často svítí i nad odhlučněnými dveřmi nahrávacích studií, tam však vyvolává vzrušení zcela odlišná. Nutí nás přitisknout ucho, abychom zaslechli alespoň kousek díla, jenž je pod dozorem interpretů, dirigentů, režisérů, dramaturgů a zvukových mistrů za dveřmi utvářeno.
Co by se stalo, kdybychom nápisy a jimi vyvolávané touhy propojili a zahráli sedm skladeb v sedmi hotelech?
Napsáním skladby příběh díla teprve začíná. Musí zaznít, musí pro někoho zaznít, nekonečně mnohokrát, nekonečně různě, jako dopis, který se stává rozhovorem, až když je čten a v mysli čtenáře generuje různé odpovědi. Skladba potřebuje své služebníky, kteří ji svými nástroji umožní, aby mohla zaznít. Hudební interpreti jsou při každém svém vystoupení na služební cestě k záměrům skladatele, ke sdělení díla, k pokynům dirigenta a především k posluchačům, bez jejichž bubínků, kovadlinek a mozkových závitů by hudba neexistovala.
Z výše napsaného snad plyne, že v době, kdy do hotelů nemůžou hosté, pokud nepracují, a muzikanti mohou hrát, pracovat pouze bez hostů – posluchačů, kteří musí zůstat doma, hudba a hudebníci do hotelů nejen mohou, ale i patří.
Pojítkem a nedílnou součástí všech sedmi hotelových koncertů je cyklus unikátních, audiovizuálních objektů DO NOT DISTURB (DND) estetika, filozofa zvuku, multimediálního tvůrce a hotelového hosta Jozefa Cserese z roku 2021.
1.díl
15/3, 18:00
FANTOM HOTELU CONTINENTAL
https://www.youtube.com/watch?v=59U1i6pVIAA&t=7s
Hotel Continental
Zbyněk Vostřák: Kyvadlo času pro violoncello, 4 orchestrální skupiny a elektronické varhany (1967), Josef Klíč – violoncello
Hrají (cast) – Josef Klíč, Vít Burian
Michal Vojáček – flétna (flute)
Romana Mazáková – hoboj (oboe)
Lukáš Daňhel – klarinet (clarinet)
Petr Hlavatý – fagot (bassoon)
Antonín Kolář – lesní roh (french horn)
Jozef Zimka – trubka (trumpet)
Šimon Pavlík – trombón (trombone)
Petr Hladík – bicí (percussion)
Stanislav Slavíček – klavír, synth. (piano, synth.)
Lukáš Mik – housle (violin)
Stanislav Vacek – viola (viola)
Michal Pokorný – kontrabas (double bass)
Josef Klíč – violoncello sólo
BCO (Brno Contemporary Orchestra) BCO (Best Covid Orchestra)😊
Pavel Šnajdr – dirigent
Anna Babjárová – scénář, kamera, režie (script, camera, direction, editing)
Sára Sliwková - kamera (camera)
Jiří Mottl / Jiří Klement – hudební a zvuková režie (sound direction and design)
Jonáš Garaj, Jozef Fertal – světelný design (light design)
Pomocí kyvadla času proplouváme do dob minulých, kdy skupina progresivních výtvarníků Trasa utvářela avantgardní obraz budoucnosti, jenž byl nazván Bruselským stylem. Jako ve snu, kdy číšník je číšníkem, obraz je obrazem, socha je sochou a nic není pouhou náhražkou, simulakrem, ale vše je skutečné, se ocitáme v prostoru počátku šedesátých let, plných optimismu a nadšení, plných revolty a nadějí. V hotelu Continental je vše přítomné a přitom tak neskutečně autentické. V pokojích i na chodbách nevisí reprodukce, ale originály, téměř vše je nezničené, původní a nezaměnitelné. Kyvadlo času českého skladatele Zbyňka Vostřáka bylo napsáno v roce 1967 a rovněž je původní a přesto pořád originální.
Hudební skladatel a dirigent Zbyněk Vostřák (1920 – 1985) patřil až do začátku padesátých let k úspěšným dirigentům a především skladatelům neoklasicistního a neoromantického ražení. V polovině padesátých let však po mystickém zážitku zcela změnil svoji duchovní orientaci k východnímu náboženství, a po nervovém selhání v letech 1959 – 1960 prakticky ukončil svoji dosavadní skladatelskou kariéru. Začátkem šedesátých let se však Vostřák seznámil s tvorbou Antona Weberna a jeho následovníků a v podstatě započal nový skladatelský život. Plně se oddal kouzlu Nové hudby a nových možností, po výrazné etapě racionální, dodekafonické a seriální kompozice, byl fascinován možnostmi aleatoriky, práce s barvou, prostorem a časem. Hudba je totiž pro Vostřáka postavena na třech tvarových principech, dle Vostřáka: ideových pravzorech hudby a to statice, kinetice a rytmice. Na vyvažování těchto tří principů pak stojí kompoziční práce, neboť jejich rovnováha tvoří vnitřní harmonii hudby. Jakou konkrétní hudební materií jsou tři tvarové principy naplněny, to už tak důležité není. Na dnešním koncertě zazní kompozice Kyvadlo času, které Vostřák komponoval v roce 1967 a jež se v roce 1968 dočkalo vydání ve vídeňském vydavatelství Universal Edition.
2.díl
16/3, 18:00
RYTMUS VELKOMĚSTA
https://www.youtube.com/watch?v=WC3BrxLs2kE&t=3s
Grandhotel Brno
Martin Burlas: Amnesia pro flétnu, tenor saxofon, trombon, tubu, syntetizér, bicí a smyčcový kvintet (2012)
Michal Vojáček – flétna (flute)
Lukáš Daňhel – saxofon (saxophone)
Antonín Kolář – lesní roh (french horn)
Šimon Pavlík – trombón (trombone)
David Křížek – tuba (tuba)
Petr Hladík – bicí (percussion)
Stanislav Slavíček – synth. (synth.)
Lukáš Mik – housle (violin)
Barbara Tolarová – housle (violin)
Stanislav Vacek – viola (viola)
Katarína Madariová – violoncello (violoncello)
Michal Pokorný – baskytara (bass guitar)
BCO (Brno Contemporary Orchestra) BCO (Best Covid Orchestra)😊
Pavel Šnajdr – dirigent
Martin Svobodník – scénář, kamera, režie (script, editing, direction)
Jan Fuksa / Martin Svobodník – kamera (camera)
Jiří Mottl / Jiří Klement – hudební a zvuková režie (sound direction and design)
Jonáš Garaj, Matouš Ondra – světelný design (light design)
Grandhotel Brno, s více než stoletou nepřetrženou tradici, je naplněn vzpomínkami. Proběhlo v něm první kinematografické představení v Brně, bydlel v něm Thomas Alva Edison, Michael Schumacher i Karel Gott. Na stovky událostí a tisíce osobností spojených s brněnským nejstarším hotelem jsme už dávno zapomněli, chtěli zapomenout, nebo zapomenout museli. Možná ale jenom trpíme krátkodobou amnézií, protože naše ztracené vzpomínky byly uloženy v nesrozumitelném formátu, emocionálně, bez osvojení řeči a tudíž nemohou být verbalizovány. Třeba se něco podobného odehrává u skladatelů a svoji výpověď právě proto transponují do zvukových struktur hudby. Co my víme, ale můžeme to zkusit a nechat v zahradní restauraci brněnského Grandhotelu zaznít Amnesii od slovenského skladatele Martina Burlase.
V mládí byl slovenský skladatel Martin Burlas (* 1955) přitahován avantgardou, ale i nekonformními projevy rockové hudby. Ve své generaci byl pravděpodobně nejradikálnější a dosáhl pozoruhodných výsledků - za Hudbu pre modrý dom (1979) získal Luigi Russolo Prize. Po zákazu své opery Ružové kráľovstvo (1985–86) se doslova rozešel s oficiálními institucemi a věnoval se činnosti v experimentálních souborech Sleepy Motion a The Matthews, které byly vlastně svéráznými kompozičními laboratořemi na bázi rockové hudby. Spolupracoval také s Transmusic comp., VENI ensemble, Vitebsk Broken, VAPORI del CUORE, OVER4tea ad. Zaměstnání hudebního režiséra ve vydavatelství OPUS a ve Slovenském rozhlase, které jej nutilo potýkat se s výpotky slovenského popu, v něm posílilo pocity nihilismu. Na druhé straně se jeho hudební talent prosazuje někdy i proti vůli svého nositele. Skladba Amnesia byla zkomponována v roce 2012.
3.díl
17/3, 18:00
PARALELNÍ SVĚTY V HOTELU BARCELÓ
https://www.youtube.com/watch?v=CXTZyI0caFk
hotel Barceló Brno Palace
Michal Wroblewski: herzmerz (2019)
Hrají (cast) – Katarína Madariová
Michal Vojáček – flétna (flute)
Lukáš Daňhel – klarinet (clarinet)
Miloš Kovařík – lesní roh (french horn)
Šimon Pavlík – trombon (trombone)
Lukáš Mik – housle (violin)
Stanislav Vacek – viola (viola)
Katarína Madariová – violoncello (violoncello)
Michal Pokorný – kontrabas (double-bass)
BCO (Brno Contemporary Orchestra) BCO (Best Covid Orchestra)😊
Pavel Šnajdr - dirigent
Anna Babjárová – scénář, kamera, režie (script, camera, direction, editing)
Sára Sliwková - kamera (camera)
Jiří Mottl / Jiří Klement – hudební a zvuková režie (sound direction and design)
Jonáš Garaj / Jozef Fertal – světelný design (light design)
Když pohlédneme na mapě trošku nalevo a kousek níž, tak pod hradem Špilberkem by mohlo být či bít srdce Brna. Právě tam na Šilingrově náměstí, dříve Sviňském trhu, byl v druhé polovině devatenáctého století postaven první nájemní dům v Brně. Dnes je z něj luxusní hotel a v jeho novorenesančních arkádách se odrážejí odlesky skutečných i potencionálních hostů. Vždyť nedaleko bydleli bratři Haasové i Ernst Wiesner a pár let před nimi zde své objevy obhajoval Johan Gregor Mendel. Kompozice Herzmerz Michala Wroblewského se v proskleném atriu hotelu Barceló Palace Brno rozléhá, jakoby do něj patřila od nepaměti a pořád a znovu evokuje nečekané odlesky a tváře hostů, pracujících na svých služebních cestách.
Michal Wróblewski (* 1988) je skladatel a saxofonista, který se zabývá improvizovanou hudbou, vede několik českých a mezinárodních souborů, koncertuje, komponuje, vyučuje a poslouchá. Skladba herzmerz byla zkomponována v roce 2018.
4.díl
18/3, 18:00
LÁSKA Z PALÁCE
https://www.youtube.com/watch?v=p34AFuSWcHM
Palác Padowetz (bývalý hotel)
Mario Buzzi, Leo Fall: Operety (2014), (úpravy árií na objednávku BCO), Tomáš Krejčí – baryton
Hrají (cast) – Tomáš Krejčí, Nora Marečková
Michal Vojáček – flétna (flute)
Lukáš Daňhel – klarinet (clarinet)
Petr Hlavatý – fagot (bassoon)
Jiří Jakubec – kontrafagot (double bassoon)
Tomáš Krejčí – baryton BCO (Brno Contemporary Orchestra) BCO (Best Covid Orchestra)
Pavel Šnajdr – dirigent
Sára Sliwková – scénář, kamera, režie (script, camera, direction, editing)
Anna Babjárová – kamera (camera)
Daniel Knopp – asistent režie (assisant director)
Jiří Mottl / Jiří Klement – hudební a zvuková režie (sound direction and design)
Jonáš Garaj, Matouš Ondra – světelný design (light design)
První hotel v Brně, navíc honosící se podtitulem „U císaře rakouského“ sídlil ve velkorysé klasicistní budově, měšťanském paláci Padowetz. Ano, tam, kde býval kdysi vyhlášený bufet a kde dnes točí výborné plzeňské pivo, kousek od hlavního nádraží, jenž vznikalo v téže době po prodloužení parní dráhy z Vídně do Brna. Právě zde musíme být sentimentální a snad i krapet nesoučasní. Bývalý hotel si zaslouží bývalou slávu a tak zde zazní veleslavné hity z operet veleslavného olomouckého rodáka Leo Falla v úpravě pro Brno Contemporary orchestra od jeho krajana, skladatele Maria Buzzi.
Leo (Leopold) Fall (1873 – 1925) byl mimořádně úspěšným, ve Vídni působícím, skladatelem operet. Jeho díla byla hrána na předních světových pódiích a mnohá dodnes tvoří základ operetního repertoáru. Narodil se v Olomouci do hudební rodiny, oba jeho sourozenci byli též hudebně aktivní a úspěšní. Po studiích na vídeňské akademii působil jako kapelník v Hamburku a Berlíně, spolupracoval s významnými kabarety, na svém kontě má ostatně mnohé nestárnoucí kuplety. Velmi podnětné bylo seznámení s brněnským rodákem Fritzem Grünbaumem (1880 – 1941), na jehož libreto zkomponoval svoji první světově proslulou operetu Dolarové princezny – Dei Dollarprinzessin. Vídeňská premiéra v roce 1907 byla obrovským úspěchem. Na dnešním koncertě zazní též slavné písně z operet Rozvedená paní – Die Geschiedene Frau (1908), Štamburská růže - Die Rose vom Stambul (1916), Náš Gustýnek – Der Liebe Augustin (1912) a Noční rychlík – Die Nacht schellzug (1913). Jestli máte pocit, že to není příliš soudobé, tak nebojte, jistě budete příjemně překvapeni. O neotřelé, originální úpravy operetních písní, o jejich oživení či lépe prokázání melodické i harmonické nápaditosti se postaral hudební skladatel Mário Buzzi.
5.díl
19/3, 18:00
PALA V PALACE
Grandezza Hotel Luxury Palace
Miroslav Tóth: Pozdravy trúfalým časom (2020), (na objednávku BCO), Milan Paľa – housle
Realizovat výstavbu velkolepé budovy Cyrilomětodějské záložny, prvního českého peněžního ústavu v Brně, v letech 1914 až 1915, tedy na počátku hrůzostrašného světového konfliktu, se může jevit jako velmi troufalé. A taky to s odstupem více jak sta let troufalé bylo, záložna zkrachovala a přišla druhá světová válka, potom se budova pronajímala kdekomu, až se v ní zabydlela nejprve obnovená právnická, a posléze ekonomicko-správní fakulta univerzity Jana Evangelisty Purkyně a potom Tomáše Garrigue Masaryka. Od rekonstrukce v roce 2012 zde sídlí Grandezza Hotel Luxury Palace, v jehož foyer zazní Pozdravy trúfalým časom od Miroslava Totha. A pozor, se sólistou Milanem Paľou navštívíte i tříposchoďové luxusní apartmá a to je, myslím, velmi troufalé.
Skladatel Miroslav Tóth (1981) se pohybuje na české a slovenské hudební scéně v mnoha odvětvích – jednak jako sólový saxofonista a performer, založil improvizační orchestr Musica Falsa et Ficta, provádí hudební site specific performance, zabývá se tvorbou elektronické hudby, filmové hudby a v neposlední řadě sklízí úspěchy i na poli klasické kompozice. Houslový koncert Pozdravy trúfalým časom vznikla v roce 2020 na objednávku BCO pro mimořádný on-line koncert Quarant(a)ena.
6. díl
20/3, 18:00
MEJLA A FRANK V PREZIDENTSKÉM APARTMÁ
https://www.youtube.com/watch?v=EuBgDM8KdHw
hotel Cosmopolitan Bobycentrum
Josef Klíč: Plastic Meat (2021) (světová premiéra)
Michal Vojáček – flétna (flute)
Petr Hlavatý – fagot (bassoon)
Jozef Zimka – trubka (trumpet)
Šimon Pavlík – trombón (trombone)
Petr Hladík – bicí (percussion)
Jan Nepodal – bicí (percussion)
Lukáš Mik – housle (violin)
Stanislav Vacek – viola (viola)
Katarína Madariová – violoncello (violoncello)
Michal Pokorný – kontrabas (double bass)
BCO (Brno Contemporary Orchestra) BCO (Best Covid Orchestra)😊
Pavel Šnajdr – dirigent
Martin Svobodník – scénář, režie (script, direction, editing)
Jan Fuksa, Martin Svobodník – kamera (camera)
Jonáš Garaj, Matouš Ondra – světelný design (light design)
Jiří Mottl / Jiří Klement – hudební a zvuková režie (sound direction and design)
Jonáš Garaj, Matouš Ondra – světelný design (light design)
Kdyby byly v zadku ryby…, ale přesto, co kdyby u nás nebyla totalita a Mejla Hlavsa by se mohl potkat s Frankem Zappou a navíc, co kdyby neodolali boomu techno, rave, hause tanečních parties? Určitě by se potkali v hotelu Cosmopolitan Bobycentrum, v jejich lobby baru vysoko nad Brnem, kde se od devadesátých let míchá možné s nemožným a nealkoholické s alkoholickým. Jenom si vzpomeňte, co všechno jste tam mohli zažít. Tomuto zřejmě nemožnému, ale lákavému setkání je věnována světová premiéra kompozice Josefa Klíče Plastic Meat, při které se budou míchat nejen neortodoxní nápoje, ale hlavně nadžánrová hudba.
Josef Klíč (* 1976) je český violoncellista a koncertní mistr Národního divadla v Brně. Studoval konzervatoř v Pardubicích, poté Janáčkovu akademii múzických umění u profesora Havlíka. Po té byl na stáži v Toyamě v Japonsku. Stal se vítězem mezinárodní soutěže Yamaha. Je držitelem mnoha českých i zahraničních ocenění. Kromě interpretování hudby je také skladatelem současné moderní hudby. Občasně vystupuje s písničkářem Závišem. V roce 2010 vyšlo CD se záznamem jejich společného koncertu pod název Naživo za pivo. Podílel se také na albu skupiny The Plastic People of the Universe Maska za maskou. V roce 2012 vydal autorské album Requiem za Magora věnované památce zesnulého básníka Ivana Martina 'Magora' Jirouse.
7.díl
21/3, 18:00
VRAŽDA V HOTELU SANTON
https://www.youtube.com/watch?v=kDms3jbyU34
Orea Hotel Santon Brno
Pavel Zlámal: Organizace (2019), (na objednávku BCO), Pavel Zlámal – saxofon
Hrají (Cast): Šimon Pavlík, David Křížek, Pavel Zlámal, Pavel Šnajdr
Michal Vojáček – flétna (flute)
Lukáš Daňhel – klarinet (clarinet)
Antonín Kolář – lesní roh (french horn)
Jozef Zimka – trubka (trumpet)
Šimon Pavlík – trombón (trombone)
David Křížek – tuba (tuba)
Petr Hladík – bicí (percussion)
Stanislav Slavíček – klavír (piano)
Lukáš Mik – housle (violin)
Barbara Tolarová – housle (violin)
Stanislav Vacek – viola (viola)
Katarína Madariová – violoncello (violoncello)
Michal Pokorný – kontrabas (double bass)
Pavel Zlámal – saxofon sólo (saxophone solo)
BCO (Brno Contemporary Orchestra) BCO (Best Covid Orchestra)😊
Pavel Šnajdr – dirigent
Anna Babjárová – scénář, režie (script, direction)
Daniel Knopp, Roman Zmrzlý, Anna Babjárová - kamera (camera)
Roman Zmrzlý - střih (editing)
Jan V. Maroušek - kostýmy (costume design)
Jiří Mottl / Jiří Klement – hudební a zvuková režie (sound direction and design)
Jonáš Garaj, Jozef Fertal – světelný design (light design)
xxx
Skladba, akce, instrukce Pavla Zlámala, Organizace pro ansámbl a sólový saxofon (2019), vznikla pro tento koncert, tento prostor a tento soubor. „Akce z produkce Brno Contemporary Orchestra, nazvaná "Koncert pro zlobivé děti" přímo vybízí k vykročení ze známých a prověřených formátů orchestrální / ansámblové skladby i hry. Jakkoliv se v soudobé hudbě tvůrčí způsoby značně rozrůstají a rozšiřují, nemyslím si, že by byly možnosti vyčerpány. Jednou z těchto možností je dle mého volnější partitura a improvizace, což je zároveň princip mě velmi blízký. Ve skladbě pracuji s improvizací na vícero úrovních. Uvidíme, jakých rozuzlení či překvapení se tak nakonec dočkáme.“ Improvizátor, interpret (saxofony, klarinety) a skladatel Pavel Zlámal (* 1980) je úspěšný a mohl by být čímkoliv, ale naštěstí je pořád sám sebou…