Ptáme se, jak můžeme společně utvářet školu jako místo, které dává hlas dětem, jejich snům a vizím, a jak některé z nich můžeme vnést do každodenního fungování. Škola otevře na jeden den své dveře veřejnosti s pozváním účastnit se společného učení i odučování: lekcí, dílen, imaginací, dočasných proměn, prostorových intervencí i uvedení nových výukových předmětů, koncipovaných samotnými žáky v průběhu intenzivní týdenní společné práce. Veřejnosti bude umožněno putovat školou, přijmout dočasně nová specifická pravidla a identity, nechat na sebe působit připravené stimuly, cvičení, výzvy a školit se v tom, na co jsme už možná dávno zapomněli. Zkusíme se odučit vzorce a návyky, které nám brání ve snění, aktivním jednání a plném vzájemném napojování napříč odlišnostmi.
Program současně myslí také na ty, kteří nemají z různých důvodů možnost být ani spolutvůrci ani diváky živé události, a chystá pro ně tištěnou vizi jiné podoby školy psanou samotnými žáky.
O autorkách:
Magdalena Jiřička Stojowska je divadelní režisérka a dramaturgyně. Vystudovala polonistiku na Jagellonské univerzitě, režii na PWST v Krakově a doktorský program na KALD DAMU, v jehož rámci byla stipendistkou v Institutu aplikované divadelní vědy /Institut für Angewandte Theaterwissenschaft/ v německém Giessenu. V ČR připravovala inscenace pro Studio hrdinů, Meetfactory, Divadlo Archa, spolek Živé město, NODO, autorské inscenace pro KC Nesedím, sousedím. V Polsku pracovala v dramaturgickém oddělení Národního divadla – Starého Teatru v Krakově. Tam se podílela na vzniku a produkcí divadelních festivalů, produkci a dramaturgii výtvarných projektů. Jako dramaturgyně pracovala s Krystianem Lupou, Agnieszkou Holland, Annou Smolar, Igou Gańczarczyk, Michałem Borczuchem, Wojtkiem Ziemilskim, Vilmou Bořkovec a dalšími. Spoluzakladatelka Komunitního centra Nesedím, sousedím na Břevnově, v němž se podílí na vytváření konceptu a organizaci. V KC vede redakci dětského časopisu a divadelní projekty s dětmi. Projekty s dětmi připravovala pro Divadlo Archa, Kafkárnu, Les – společenství, Bienále ve Věci uměni 2024. Od 2023 vyučuje na magisterském programu Katedry alternativního a loutkového divadla a MA Directing of Devised and Object Theatre DAMU.
Eva Koťátková je výtvarná umělkyně aktivně působící na české i mezinárodní umělecké scéně. Prostřednictvím kritické institucionální praxe v současném umění se zabývá alternativními vzdělávacími modely, ztělesněnou participací a způsoby, jak se vztahujeme k přírodě. Ve své tvorbě už od počátku své dráhy jako umělkyně, pedagožka a aktivistka čerpá ze hry, osobní a ztělesněné paměti, radikální imaginace s přesahem do budoucnosti, sociálních utopií a praktik péče a hledá stavební kameny lepších světů. Je spoluzakladatelkou Institutu úzkosti a časopisu Krunýř a angažuje se v několika vzdělávacích projektech, jako jsou Škola imaginace a Futuropolis. Samostatně vystavovala v Nottingham Contemporary (2023); Arter (Istanbul, 2023); Národní galerii Praha a CAPC Bordeaux (obojí v roce 2022), Kunstverein Hamburg (2018); Pirelli Hangar Bicocca (Milán, 2018); Belvedere 21 (Vídeň, 2017); Centre d’art contemporain (Pougues-les-Eaux, 2016). Svá díla představila také v Metropolitním muzeu umění (2018), na 16. istanbulském bienále (2019), na documenta 15 (2022). V roce 2024 reprezentovala Českou republiku na bienále v Benátkách.
O projektu:
"S Magdou jsme společně vedly několik dlouhodobějších i kratších workshopů, které pokaždé hledaly možnosti jak vytvářet větší prostor pro hlas dětí a různé formy jejich vyjádření. Každá pracujeme s jinou zkušeností a trochu jinými prostředky, ale spojuje nás touha ukazovat sílu mezigeneračního sdílení a spolupráce a důležitost dětské emancipace ve světě, který nebere dětský hlas vážně. Zajímá nás role kritické imaginace, která nás jenom nechlácholí, ale převrací způsoby, jakými se díváme, jakými hodnotíme, jakými se vztahujeme což může mít často podobu i jen subtilního narušení každodenních scénářů nebo naopak jejich radikálního převrácení. Kromě mezigenerační spolupráce je pro nás důležitá i mezidruhovost, tj braní zvířecích, rostlinných a dalších aktérů vážně jako někoho koho bychom neměly vytěžovat, ale od koho bychom se měly učit. V rámci současného společného projektu chceme spolu s dětmi hledat možnosti vzdělávání a společného učení mimo normativní kategorie a hodnotící nálepky a vytvořit spíš školu sdílení, imaginace a rozmanitosti."
Foto z události Setkání dětské redakční rady KRUNÝŘ pod Institutem úzkosti.
