Jak vlastní rodiče dítěte urychlují proces jeho růstu, zrání a pocitu dokonalosti v něm samém. Nepromítají se jejich touhy do dítěte příliš brzy? Může si člověk zachovat svou čistotu? Je taková bytost malým chlapcem s mentálním postižením? Zůstane stále nevinnou dětskou duší? Inscenace propojuje stejnojmenné dílo písňového cyklu Gustava Mahlera Kindertotenlieder (Písně mrtvých dětí) s reálným světem dvou malých vrstevníků – osmileté Zoe a autisty Felixe. Mahlerovy transcendentní písně nejsou smutnými výjevy. Jsou to odchody dětských duší a jejich proměny. Neznamenají smrt. Jsou proměnou a ztrátou toho, co nás na dětech fascinuje nejvíce – jejich čistoty.
Pět písní v projektu se stává pěti obrazy interakce rodičů s vlastními dětmi. Tanečnice Renata Ptačin a její dcera Zoja vytvářejí sugestivní model, v němž zkoumají hranice, které překonává touha malé tanečnice, hudebnice a herečky. Felix, autistický chlapec, přichází, aby pokračoval v analýze toho, co znamená dětské štěstí a jeho postupné proměny...
Hudba: Gustav Mahler
Text: Friedrich Rückert
Koncept, režie: Peter Mazalán
Klavír: Peter Pažický
Hudba: Fero Király
Vizuály: Peter Fröhlich
Choreografie: Renata Ptačin
Performeři: Zoja Ptačin, Veronika Kita Mazalánová, Felix Kita, Doriana Holeček
Grafický design: Matej Lacko
Ilustrace: Michal Bačák
Hudba teaser: Doriana Holeček
Video teaser: Peter Fröhlich
Projekt z veřjných fondů podpořil Fond na podporu umenia.